Vcerejsek

Bylo toho hodne. Dneska bychom meli byt drive hotovy, a tak to sepiseme dneska :)

Ženám mapy do ruky nepatří 2

Z Kensingtonu jsme zamířili na západ. Prošli jsme si Notting Hill i malebné ulicky Portobello Road, které byly plné roztomilych obchudku s bizu, starozitnostmi, hadriky atd.
Dalsi zajimavosti (ne tak úplně v okoli) bylo museum Sherlocka Holmese, Regent's park a věhlasna Abbey Road, kde se na tamnim prechodu prostě nevyfotite bez dalsich turistu, kteri se culi do vsudypritomnych fotoaparátů.

Pokud vyrazite do Regent's parku , nezapomeňte vzit jeden kus peciva navíc. Jinak vas hejna nejruznejsich druhu vodniho ptactva stejně nenechaji nasvacit.

A heslo pro dnesni den zní: jestli se nechcete uchodit k smrti, nesverujte ženě mapu :-)

Semafory

V Londyne poznate cizince velmi snadno, na prechodu cekaji na zelenou. Nikdo, NIKDO z londynanu neceka na zelenou a prechazeji kdykoliv, kdekoliv, s kocarkem ci bez, proste JDOU.
Na druhou stranu, jsou londynane take velmi slusni a ohleduplni. Na chodniku se odklidi na stranu, abyste je vy a dalsi rychleji chodici mohli predejit.
A na treti stranu, my nelondynane si nedovolime prejit mimo zelenou predevsim proto, ze "myslet VLEVO" je na nas tak trochu moc.

Dalsi caste chovani londynanu se projevuje tim, ze v metru nechaji stat stare lidi a drzi se sedacek zuby, nehty. Ale nutno podoknout, zdejsi starsi lide jsou velmi ciperni a stat jim nedela problem :)

Ženám mapy do ruky nepatří

Po vcerejsim zazitku na Barking jsme se vydali na vzdálenější stanici East Ham. Cesta se zdala byt čistší a bezpečnější, ovsem několikanásobně delší.
Ze South Kensingtonu jsme se vydali do Kensingtonskych zahrad. Videli jsme Royal Albert Hall, Albertuv pamatnik ( obojí postavené kralovnou Viktorií jejimu muzi Albertovi), Kensingtonsky palac a krásné Italské zahrady s volavkami, ktere pro změnu nechal jako gesto lasky postavit Albert Viktorii.

Cesta do mesta a skrz az do mista odpočinku

Po ceste oranzovym minibusem Easybus, ktery je co do ceny nejlevnější volbou (4 libry na hlavu), jsme se konečně dokodrcali na West Brompton, kde na nas nedaleko cekala prvni výzva - nakup Oystercard, coz je ekvivalent "Plzeňské penezenky". Bohuzel jsme neobjevili zadny stanek, kde bychom ji koupili, ale Londynani jdou s dobou a maji na to automaty, doslova na kazdem rohu a s temi jsme se zvladli vypořádat.

Cesta podzemkou byla dloooooooooohaaaaaaa a nedala se k nicemu přirovnat, ani k metru (je o dost pomalejsi, casto jede i nad zemi a stanice jsou v centru od sebe vzdaleny asi jako pražské lampy), ani vlaku (je ticha, nekodrca), ani tramvaji(stejne jako u vlaku).
Vystupni stanice/blizsi stanice - Barking. Cesta k hotelu pripominala odpadky pokryte bojove pole plne lidi tmavsi pleti. Meli jsme trosku nahnano.

I kdyz v nominaci bylo pokojů/hotelů několik, poměrem cena/poloha/vzhled vyhral hotel Ibis.

Na letisti

Tak jsme odbaveni....
Vystali jsme si dvakrat frontu na letenky. Celili utokum dravych odbavovacich urednic na kovy, tekutiny a sminky.

Přípravy na cestu do Londýna

Tady budou naše rady :-)